Svědectví

... Myslím, že když jsem tu byl poprvé, cítil jsem v srdci, že Bůh je blízko každého člověka. Velice se mě to dotklo, protože jsem pochopil, že jsem byl zrozen z lásky a smysl mého života je milovat a být milován. Naplnilo mě to obrovskou nadějí a dalo odpovědi na mnoho mých otázek: proč tu jsem a jaký je smysl života. Stalo se to tehdy, když jsem byl poprvé v Medjugorje. Myslím, že největší změna, která se uskutečnila v mém živote po setkání s Bohem je to, že dříve jsem existoval, a teď žiju." Kromě toho, jsem bydlel na zámku, byli jsme velice slavní, prodali jsem miliony alb, ale cosi mi chybělo. Něco nejasného. Myslím, že je zřejmé proč mnoho mladých lidí bere drogy, pije alkohol - aby zaplnili prázdnotu. Prázdnotu je možné zaplnit jen Bohem. Pochopil jsem to, tehdy když jsem mu začal otvírat své srdce, dovolil jsem Mu vejít, a On mi začal ukazovat svou lásku. Myslím, že víra je něčím velmi osobní, a záleží na každém člověku.

„Byla jsem vychována v New-Yorku, v horlivé luteránské rodině, a vždycky jsem věřila v Boha. Ale v době dospívání jsem odhodila všechno organizované náboženství v domněnce, že to všechno bylo vytvořeno člověkem a ne Bohem. Když jsem se pak provdala za Eddyho a nerada svolila, aby naše děti byly vychovány v katolicismu, řekla jsem mu: „Hlavně nepočítej s tím, že bych se jednoho dne stala katoličkou! Člověk v tom musí být narozen, jinak by musel být blázen, aby to svobodně zvolil.“ Učení církve jsem odmítala v domněnce, že to jsou výplody lidí, kteří nemají lepší práci, než vnášet do lidí pocity viny a ubohosti. Šla-li jsem někdy se svou rodinou do kostela, hluboce jsem se tam nudila.

Pochází z farnosti Incon u Koreji. Tam je v duchovní správě jako kaplan. Na kněze byl vysvěcen v roce 2009. Vypráví o tom, že jeho největší žviotní touhou bylo stát se knězem. Studoval na elektroinženýra. Ale jeho velkou touhou byla hudba. Kvůli ní odešel z fakulty, jak říká: „Čtyři roky jsem studoval, ale studia mne nezajímala, takže jsem se neučil. Jenom jsem hrál a zpíval, protože hudba byla pro mne životem. Přestal jsem chodit na přednášky na fakultu, začli mi tam přezdívat továrna na nadávání, protože jsem stále ošklivě nadával. Ale to všechno se mě jakoby netýkalo. Žil jsem ve světě hudby. Přátelil jsem se s kvazi hudebníky.

“Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili” (J 20,29)

Christiane Claessens – první svědek uzdravení Švýcarky Joëlle Beuret-Devanthéry v Medžugorji, v říjnu 2010, popisuje pouť a samotnou událost.

Guy Murphy, 49 letý inženýr chemie z Chicaga, USA, který se v minulých 15 letech věnoval vedení poutníků do Medžugorje i jiných svatyní, byl počátkem letošního listopadu znovu na tomto místě. Guy říká: ze všech svatyní se nejvíce zázraků a obrácení děje tady, což je opravdu pro všechny požehnání. Medžugorje je pro nás všechny, z celého světa, domovem. Ale neměl jsem vždycky k Medžugorji takový vztah, ale dnes jsem velmi šťastný, že mohu být zde. Jsem vděčný Panně Marii za její povzbuzující slova, kterými nás volá.

Ak sa chceme dozvedieť, čo zažívajú mladí ľudia, keď vo svojom vnútri pocítia volanie k Božej láske, treba sa spýtať niekoho, kto sám takúto skúsenosť zažil. Spýtali sme sa teda brata Jeana Uriela Freya, členaKomunity blahoslavenstiev, ktorý nám v rozhovore v Medžugorí za asistencie svojich spolubratov, rozpráva:

Kněz Leonid, redemptorista, z Ukrajinské provincie, se účastnil 15. mezinárodního kněžského semináře v Medžugorji, a podal účastníkům semináře a potom i novinářům radiostanice Mir Medžugorje, nevšední svědectví, které přinášíme v plném znění:

Volám sa otec Radek Maláč, pochádzam z Čiech. Tri roky som Kristov kňaz a v súčasnosti slúžim ako kaplán vo farnosti Zábřeh. Do svojich 16-tich rokov som vôbec neveril v Boha; bol som ateista. Mojím veľkým obdarovaním a posilnením viery v Boha bola moja prvá púť do Medžugoria v auguste 1995. Dnes sa smejem nad tým, keď si spomeniem, čo som pred pätnástimi rokmi prežíval. Vtedy mi však do smiechu nebolo; bolo mi veľmi ťažko. Chcel som sa oženiť, nájsť si peknú veriacu ženu, no ani jedno dievča nemalo o mňa záujem.

"Jediný způsob, jak se člověk ze smrti vrátí do života, je setkání se Vzkříšeným Ježíšem. Buďme proroky nové doby. Řekněme světu, že Kristus žije i dnes." Otec Ivan Filipović, kněz komunity Cenacolo.

Pamätám si, keď som prvýkrát našla Medžugorské ozvenyv podzemnej kaplnke grécko-katolíckeho kostola v našom meste. Bolo to v roku 1997 v malom meste na severe Rumunska a nemala som vtedy ešte ani 17 rokov. Pre mňa, ktorá som mala hlad po živom slove a potrebu stretnúť ľudí, ktorí cítia ten istý smäd po nekonečne, bol tento malý časopis obrovským darom. Hneď som pocítila, že posolstvá Panny Márie ma živili, oslobodzovali a ponárali do Svetla, ktoré všetko vo mne napĺňalo. A potom články, v ktorých ľudia rozprávali svoju vlastnú skúsenosť s Bohom, či rozprávali o udalosti každodenného života a lebo zvláštnosti života Cirkvi, ma nekonečne tešili, lebo som pochopila, že som nebola sama, ktorá žila túto veľkú túžbu po Bohu, po svätosti, po úplnom darovaní vlastného života, ale že som časťou tela, Kristovho tela, ktoré celou svojou silou smeruje k Otcovi.

V této době ve které Církev slaví tajemství vzkříšení, v době která trvá 50 dnů je Medžugorje charakterizováno množstvím poutníků mezi nimiž se novináři radiostanice ''Mir'' Medžugorje setkali s mnohými zajímavými osobnostmi vhodnými pro interview. Tak například korejský kněz Kim Yong Hwan, vypráví, že o Medžugorje slyšel poprvé až v roce 2001. Téhož roku se naplnilo 25 let jeho kněžského života. Byl to pro něj rok veliké krize, protože prožíval hlubokou prázdnotu.

„ Jmenuji se Candace Evans, je mi 43 let a bydlím se svým mužem a devítiletým synem v New Hampshiru, USA. Moji rodiče, oba zemřelí, byli Židé. Matka byla ateistka. Doma jsme nikdy nemluvili o náboženství, takže ve svém dětství jsem nedostala duchovní výchovu ani vyučování, a později jako dospělá také ne.

Již roky Mons. Brendon Comiskey, penzionovaný biskup Wexforda v Irsku, přijíždí do Medžugorje jako duchovní vedoucí poutních skupin. Jeho nedávnou pouť jsme využili k rozhovoru pro Radiostanici „Mir“ Medžugorje a pro časopis Glasnik mira.

Mladý františkán z farnosti sv. Ante v Ljubljaně, fra Tadej Strihovec přijel na konci května na pouť do Medžugorje. Na pouti s ním byli i chlapci ministranti, kteří před zahájením mešní slavnosti v slovinštině rozdávali věřícím vytištěné modlitby a písně, aby účast na mši svaté byla úplnější.

Plný přepis živé promluvy Paddyho Kelly's v Medžugorje, 4. srpen 2008.

Nebojte se být svatými nového milénia, když se stanete tím čím jste, zapálíte celý svět! Přišel jsem sem, abych vám vyprávěl skutečný příběh mladého muže,v jehož srdci se ozvala tato slova, která svými důsledky změnila celý jeho život. Bylo to tehdy, když sám Bůh k němu promluvil ústy papeže Jana Pavla II. na Světovém dni mladých v Římě v roce 2000.

Otec Juan-Carlos LISA strávil v Medžugorji deset měsíců roku 2008. Bezprostředně před svým návratem do Argentiny poskytl pro Radiostanici Mir Medžugorje a pro Glasnik mira své svědectví.

Paní Katarina Bednarczyk Sieminska (55) z města Kazimierz Dolny u Lublina přišla do Medžugorje z Polska pěšky. Šla 62 dny, a na cestu se vydala s prázdnýma rukama spoléhajíc se jen na Boží Prozřetelnost. S sebou si vzala jenom kříž, breviář a zeměpisnou mapu. Při této pouti se modlila za mír ve světě a usmíření celého lidstva, které je jednou velikou Boží rodinou. Je vdaná, bezdětná. Manžel je výtvarník, malíř.

Silvia Janine Rusneac z Rumunska vystudovala římskokatolickou a řeckokatolickou teologii. Od r. 1994 organizuje poutě do Medžugorje. Zde přinášíme její svědectví:

Angel Maria Garcia Alvarez (z Madridu, ze Španělska), arhitekt dizainér nové koruny pro sochu Panny Marie Lurdské v kostele sv. Jakova v Medžugorji (on je též dizainér veliké monstrance darované svatyni v roce 2001) podal své svědectví o tom, jak došlo k tomu projektu a jak se uskutečnil. Korunu požehnal a sochu slavnostně korunoval medžugorský farář Fra Branko Radoš 25. června 2005 po slavnostní večerní mši svaté na 24. výročí mariánských zjevení v Medžugorji za přítomnosti dvou biskupů: Mons. Geevarghese Mar Divannasios Ottathengil, katolického siro-malankarského biskupa Bathery-a, z Keraly (Indie) a Mons. Jerome Gapangwa Nteziryayo, penzionovaného biskupa z Uvire (Kongo).

V květnu 2007 navštívila Medžugorje skupina poutníků z Hong Kongu a z Makaa. Kněz skupinu provázel, ale pouť organizoval Michelle Yau Ivy (Hong Kong) a sestra Claire-Marie (Makao). (Rozhovor vedla Lidija Paris.)