Rozhovor s biskupem mons. Girolamom Grillom z Civitavecchia - Po ovoci se pozná strom cituje biskup Girolamo Grillo Ježíšova slova z evangelia, když byl dotázán na Pannu Marii, která roní krvavé slzy v městě Civitavecchia. Jedna soška Matky Boží koupená v Medžugorji dříve než před deseti lety začala před deseti lety ronit krvavé slzy v Pantano, které je blízko města Civitavecchia vzdáleném 60 km od Říma.
Jev byl zaznamenán poprvé 2. února 1995. Patnáctého března toho roku biskup města Civitavecchia byl sám osobně svědkem této vědecky nevysvětlitelné události. V následujícím rozhovoru pro italský denník Avvenire (list italské biskupské konference) hodnotí biskup Grillo všechno to, co se stalo v jeho diecézi za uplynulých deset roků.
Biskup Grillo: Přesvědčte se i vy sami - od doby poutí ne jen, že neustává zájem poutníků, ale milostiplné místo je očištěno od všech senzacionalistckých výmyslů a lidské zvědavosti. Lidé, kteří přicházejí do Pantana mají velkou touhu po změně života a obrácení. Tomu nasvěčuje fakt, že jsem musel dát k dispozici poutníkům pět zpovědníků. Ti mi vyprávěli, jak nezčetné množství lidí usmířili s Bohem, lidí, kteří dlouhé roky byli vzdáleni od víry. Dosti často měli před sebou i kající vrahy. Více než tisíc rodin rozpadlých rozvodem nebo rozděleným životem, začalo žít opět společně, a to je dnes všechno ostatní než běžná věc. Mnohým ženám se naplnila jejich touha po mateřství, staly se matkami. A potom přicházejí sem s přáním, aby jejich dítě bylo pokřtěno právě zde. A navíc, mnozí zatoužili přijmout svátost křtu, a to dokonce i muslimové. A proč bychom měli přehlížet všechny ty mnohé pozitivní plody?
Biskup Grillo: Ano. Připravili, a to bude brzy uveřejněno na celonárodní úrovni. K tomu máme již 44 svazků do kterých poutníci zapsali své dojmy, své myšlenky a podpisy. Podle mého názoru to všechno odráží všechen strach této naší doby, ale stejně tak i naději těch, kteří se utíkají k Panně Marii.
Biskup Grillo: Každý rok v noci z 1. na 2. února putují poutníci z centra města do Pantana. Asi dvanáctikilometrovou vzdálenost překonávají pěšky. Letos se této pěší poutě zůčastnilo více než 15 000 lidí. Nezalekli se mrazivého počasí. A jen si připomeňme: Není tomu ani 20 roků, co bylo Civitavecchia považováno za druhý Stalingrad. Protože přes 60% obyvatelstva tohoto antiklerikálního a anarchistického města byli komunisté. Tato událost s Pannou Marií dala městu zcela nový charakter. Pravda je, že Matka Boží plakala a já věřím, že ne jen kvůli Civitavecchii.
Biskup Grillo: Jako biskup jsem velmi šťasten, že se farnost sv. Augustina v Pantanu stala centrem evangelizace - nejen pro celé město, ale pro celou Itálii a celý svět. V posledních statistických údajích za měsíc listopad a prosinec 2004 jsem uvedl dvanáct zahraničních poutních skupin, od Srí Lanky po Latinskou Ameriku. Snažíme se, ze všech sil pěstovat a šířit pravou mariánskou zbožnost, zbožnost, která vede ke Kristu. Myslím, že tento přístup je dobře přijímán. Všechno ostatní potřebuje svůj čas. Musíme čekat a být velmi trpěliví. Nic nadpřirozeného se nemůže ve světě, který nevěří v Boha a který ztratil přístup k pravým hodnotám, dokázat, jestliže z toho nevzcházejí dobré plody.
Biskup Grillo: Po ránu 15. března 1995 jsem dva, tři roky prožíval veliký šok. Blahoslavená Panna Maria obrátila můj dosavadní život naruby a přinutila mne k ponoření se do sebe a do hlubšího duchovního života. Co se mě týče, já osobně jsem zesílil svoji snahu být otevřenější pro potřeby věřících. Proto jsem se kromě své obvyklé pastorační činnosti ještě více věnoval duchovnímu vedení.
Biskup Grillo: Během poslední návštěvy Ad limina (kterou biskupové musejí vykonat u Svatého otce každé 4 roky) se mne Svatý otec ptal na možnosti vystavět mariánskou svatyni. Odpověděl jsem mu, že jsem ochoten to učinit, ale současně jsem ho žádal, aby mi pomohl vystavět v Civitavecchia jeden dům pro sestry bl. Matky Terezy z Kalkaty. Já bych si opravdu přál, aby duchovní a materiální plody takové svatyně byly opravdu užitečné prvořadě pro chudé.
Il Messagero vydaný ve středu, 1. června 2005. - v článku «Ratzingerovo ´otvaranje´» píše Orazio Petrosillo z Vatikánu: Papež Wojtyla uctíval sošku Panny Marie z Civitavecchie - « Panna Maria z Civitavecchia vykoná veliké věci» prohlásil Benedikt XVI., když se zdravil s Mons. Girolamem Grillem na konci setkání Italské biskupské konference. Konkrétně 1. dubna, tedy den před smrtí Jana Pavla II. podal biskup Civitavecchie zprávu Kongregaci pro nauku víry, v jejímž čele stál kardinál Ratzinger, že jedna komise spadající pod Kongregaci poskytla posudek, že nemůže potvrdit nadpřirozený charakter slzení, což v televizní relaci «Porta a porta» veřejně potvrdil kardinál Tarcisio Bertone, tehdejší Ratziingerův spolupracovník. Při včerejším setkání nám Mons. Grillo připomínal velikou úctu, kterou choval Jan Pavel II. k Panně Marii z Civitavecchie i jeho přání, aby ten posudek komise nebyl zveřejňován, neboť očekával další zkoumání.
Mons. Grillo opakoval některé již známé věci a dodával i různé dosud nezveřejněné detaily, a tak mimo jiné vyprávěl i to, že jednoho večera na konci února 1995 přinesl Janu Pavlu II. zázračnou sošku Panny Marie do Vatikánu. Papež ji uctíval, modlil se před ní a nakonec vložil na hlavu Panny Marie korunu, kterou sám přinesl. Podrobná zpráva o tom večeru a úctě, kterou projevoval Jan Pavel II. je v denníku Mons. Grilla, který z obavy, aby se mu po smrti věřilo ohledně toho, co papež Wojtyla učinil, si vyžádal od papežova sekretáře mons. Stanislawa Dziwisza určitý druh svědectví samotného papeže. Kopie dotyčných stránek z biskupova denníku byla zaslána do Vatikánu a papež je potvrdil svým podpisem: « Joannes Paulus PP II », 20. října 2000. Připomeňme jen, že se jedná o sošku, která představuje Pannu Marii medžugorskou, která plakala krvavé slzy (klinické testy potvrdily, že se jedná o lidskou krev muže) třináctkrát v domě rodiny Gregori v období od 2. do 6. února 1995 v přítomnosti desítek svědků - mezi nimiž byli i veřejní činitelé - a po čtrnácté v biskupově domě, následujícího 15. března. Jedna teologická komise se vyjádřila ve prospěch nadpřirozeného původu těch událostí, jiná komise, spadající pod Kongregaci, jejich nadpřirozený charakter popřela.