Jazyk 

Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN] | Mapa stránek  | O ...[EN]

www.medjugorje.ws » PDA version » Poselství z Medžugorje » Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. září 2010

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. září 2010

Žijte náboženským životem


 

Poselství z Medžugorje, 25. září 2010

Drahé děti! Dnes jsem s vámi a všem vám žehnám svým mateřským požehnáním míru a povzbuzuji vás, abyste ještě více žily svůj náboženský život, protože jste ještě slabí a nejste pokorní. Povzbuzuji vás, dítka, abyste méně mluvili a více pracovali na svém osobním obrácení, aby vaše svědectví bylo plodné. A ať váš život bude neustálá modlitba. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Před patnácti roky římský biskup, papež Jan Pavel II. vydal okružní list o zasvěceném životě a o poslání věřících v Církvi a ve světě s názvem „Vita Consecrata“ (25. 3. 1996) list vydala „Krsćanska sadačnosts, Zagreb, 1996, dokumenty č. 105, strana 108). Bylo by potřeba jako komentář k poselství Panny Marie si přečíst tento papežský dokument, který byl napsán v souladu s otci římské synody konané v roce 1995 v Římě. Zasvěcený život, jak papež píše je hluboce zakořeněn v příkladech a pokynech Krista Pána. Je darem Boha Otce jeho Církvi prostřednictvím Ducha.

Žít zasvěcený život

Obecná přítomnost zasvěceného života a evangelijní charakter jeho svědectví, zcela zřetelně dokazuje, že není izolovanou a okrajovou skutečností, ale týká se celé Církve. „To je záležitost, která se týká nás všech“, jak zdůrazňovali synodní otcové. Zasvěcený život se vkládá do samotného srdce Církve, jako rozhodující prvek jejího poslání, protože „vyjadřuje nejhlubší povahu křesťanského života“. Je drahocenný a potřebný dar i pro současnost a budoucnost Božího lidu, protože hluboce patří k jeho životu, k jeho svatosti, k jeho poslání (Lumen Gentium – Světlo národů 44).

Dnes je mnoho nových projevů zasvěceného života, jak jsou například společenství apoštolského života. Ty se odlišují od řeholí i laických společenství. Je třeba uchovat a prosazovat specifičnost té podoby života, který vydal tolik plodů svatosti a apoštolátu, zvláště v oblasti činorodé lásky a v oblasti misionářského šíření Evangelia.

Během posledních desetiletí, po Druhém vatikánském koncilu, se objevily nové nebo obnovené formy zasvěcenného života. Ty mají být pod bdělým dohledem biskupů místní církve, kteří jsou zodpovědní za náboženský život věřících. Ty nové podoby zasvěceného života, které se připojují k starým podobám, svědčí o trvalé přitažlivosti, kterou úplná odevzdannost Pánu, ideál apoštolského společenství, charizma založení, mají nadále i pro současnou generaci, a tím samotným jsou znamením vzájemného doplňování darů Ducha Svatého.

Zříci se otce i matky (Lk 14, 25-33)

Jedné neděle (23. během roku, cyklus C) jsme uvažovali nad dosti těžkým úryvkem z Lukášova evangelia (Lk 14, 25-33), který obsahuje tři témata: Zřeknutí se rodinných vazeb (14, 25-27), zřeknutí se vlastnictví ( 14,33) a vytrvalost v povolání (14, 28-32). Není tady řeč o nenávisti v doslovném slova smyslu, jak to čteme v Lukášově vydání. Matouš Ježíšova slova formuje následovně. „Kdo miluje otce nebo matku více nežli mne, není mne hoden! (Mt 10,37 ), což je mnohem jemnější řeč. Lukáš, když předkládá Ježíšova slova v takto příkré podobě, chtěl zdůraznit potřebu Ježíšových učedníků, kolikrát i rodinu stavět na druhé místo, a Ježíše a Království Boží klást na první místo.

Jednotlivá biblická slova musíme číst v kontextu celého Písma svatého, abychom jim správně rozuměly. Ježíš jistě nechtěl říci, že se máme k bližním chovat nespravedlivě a krutě, jak tomu povrchní čtení nebo vnímání těchto ostrých slov může nasvědčovat, protože i On ví o Božím přikázání: Cti otce a matku! Rodinné vztahy jsou dobré a nutné, ale nesmí být zábranou na cestě za ideálem, který nám předkládá Kristus. Pouto, které by nám bránilo bez zábrany následovat Krista, nebylo by poutem lásky. Opravdu, to pouto, které nás spojuje s Kristem je skrze křest silnější než jakékoli pozemské pouto. V království Božím mají větší hodnotu duchovní, nadpřirozená pouta než přirozená pozemská pouta. Proto Ježíš těm, kteří mu oznamují: „Matka tvá a tvoji bratří stojí venku a chtějí tě vidět“ Odpovídá: „Matka má a bratří moji – to jsou ti, kteří slovo Boží slyší a zachovávají!“ (Lk 8, 19-21)

Od těch, kteří chtějí „Ježíše následovat“ Ježíš nevyžaduje absolutní zřeknutí se otce a matky, úplné oddělování se od bratří s kterými je pojí pouta lásky. To by bylo pouhým formalizmem. Tady se naopak jedná o vnitřním vztahu k lidem a věcem: Ježíšova cesta a jeho život, jako i služba člověku, čímž Ježíš oslavuje svého Otce, má stále víc a více formovat vnitřní vztah k bližnímu, abychom i my mohli se svatým Pavlem říci: „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20). To opravdu může v některých lidech, kteří se zavazují řeholními sliby znamenat úplné zřeknutí se manželství a vlastnictví věcí. Přitom ta cesta za Ježíšem je jediná, nejnutnější a nejnormálnější cesta, na které Ježíšův učedník dosahuje dokonalosti. Všichni jsou povoláni, každý svým způsobem, ve svém konkrétním životě, k následování Ježíše. Čistotu člověk žije v manželství i mimo manželství.

Kdo chce být Ježíšův učedník a následovat Ho absolutně a ve všem, musí se pro něj angažovat duší i tělem a jeho představovat každému druhému. Moudrost a spravedlnost vyžaduje, abychom ctili přirozená pouta, rodinná pouta. Ale ty nejsou jediná rozhodující. Pozemský život není nejvyšší kategorie hodnot. Ten, kdo není ochotný přijmout všechno co od něj Ježíš žádá, by se měl ptát jestli bude křesťanem nebo ne. Jenom ti křesťané, kteří Krista chápou vážně mohou být „solí země“ a „světlem světa“ (srov. Mt 6, 13-14).

Dále, Ježíšův učedník každý den (jak zdůrazňuje Lukáš) má přijímat Kristův kříž, to znamená, je třeba přijímat nebezpečí, která z toho vycházejí, jako je pronásledování a mučednická smrt. Nakonec je třeba se zříci i všech hmotných a duchovních jistot. Je to rozumné? Zde je třeba říci, že Boží moudrost přesahuje lidskou moudrost. To, co lidé považují za bláznovství. Může být v očích Božích jedinou pravou moudrostí. To nakonec zdůrazňuje i biblický mudrc (Kniha moudrosti 9,13). Když jsme se zcela rozhodli pro Boha, pak jsme na straně logiky zrna zasetého do země. Přijímá, že bude zaseto do země proto, aby mohlo vzklíčit a vydat novou úrodu. To byla logika Syna Božího, který „...způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe podobu služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“.

Ježíš si rozhodně neprotiřečí. Je na nás, abychom chápali to co hlásá. Ježíš nás chce upozornit, že máme být důslednými křesťany, následovat Ježíše na všech úrovních. To s sebou přináší i nějaká rizika: dokázat všechno opustit, přijmout neporozumění okolí a někdy i pronásledování. Abychom byli křesťané, je pravá moudrost v tom, abychom nespoléhali na žádnou z našich pozemských jistot. Jako by nám Ježíš pravil: zřekni se všech pozemských jistot. Moje milost ti stačí!

Méně mluvit a více pracovat na svém osobním obrácení

Maria nás upozorňuje na to, co Ježíš ve svém kázání tolik zdůrazňoval: Nestačí jen poslouchat přikázání a vyslovovat je rty a opakovat: Pane! Pane! Ale je potřeba v životě podle nich žít, pracovat na osobním obrácení a posvěcení. To je Ježíšova nová Cesta, nový Zákon. Nesmíme se ztratit ve formalizmu, ale realizovat se ve skutcích. Ježíš zavazuje každého z nás k plnění vůle Boží. V Řeči na Hoře Ježíš mluví o novém člověku, který dovoluje Bohu, aby působil v jeho životě, o novém člověku, který sebe realizuje ve světle Božího slova a ne skutečností tohoto světa, o novém člověku, který je blažený (Mt 5,3), dokonalý (6,25), osvobozený od tíživých starostí o pozemské skutečnosti (6,25). Zde se nejedná o morální, ale o existenciální a esenciální lidské kvality.

Ježíš nás upozorňuje, abychom se neklamali, když myslíme, že jsme učinili všechno, když jsme jenom poslouchali Boží přikázání, nebo abychom se nevyvyšovali pro své dobré skutky, které jsme vykonali ve jménu Ježíšově. Je potřebné hluboké vnitřní vědomí vlastní závislosti na Bohu a vědomí svého spojení s Bohem jako s Otcem: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích...“ (Mt 7,21). Ježíš zde vystupuje a mluví s veškerým svým prorockým vědomím a autoritou. Bezcenné je nazývat Ježíše Rabbi, tedy Pane, když v životě neuskutečňujeme ty požadavky, které nám On klade jako podmínku pro vstup do Božího světa. Boží přikázání jsou výrazem Boží vůle. Ten, kdo do života uvádí Boží přikázání, ten naplňuje Boží vůli. Naplňovat slovo Boží nebo jeho přikázání znamená plnit v životě Otcovu vůli, žít podle Boží sravedlnosti, která má být větší než spravedlnost písmoznalců a farizejů: „Vpravdě vám pravím: nebude-li vaše spravedlnost větší než spravedlnost písmoznalců a farizejů, ne, nevejdete do království nebeského.“ (srov. Mt 5, 20). Když Ježíš mluví o větší spravedlnosti, pak myslí na svoje nové přikázání, přikázání lásky. Ježíš žádá skutky, ne jen slova. „Podle plodů je poznáte“ (Mt 7, 20).

Uvádí příklad těch, kteří si myslí, že musejí být spaseni, protože udělali tolik dobrých skutků pro Pána – „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných skutků?‘ (Mt 7, 22) - takové Pán odmítá: ‚Kliďte se ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti!‘ Ježíš neklade důraz ani tak na uctívání své osoby jako na to, aby slova Evangelia byla brána vážně a byla plněna v životě. Při soudu nebudou v lepší situaci Ježíšovi učedníci než někteří jiní jejich současníci, kteří nebudou moci říci: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘ (Lk 13, 26). Matouš přirovnával Ježíšova slova na své společenství a chce tím říci svým blízkým: Jestli je samotným „prorokům“, kteří působí ve společenství při soudu tak těžko, oč hůře bude ostatním členům společenství.

Proto modleme se: „Veď nás svým Duchem, abychom Tě nevyznávali jenom slovy a rty, ale skutky a pravdou, abychom si zasloužili vejít do království nebeského“. To nám chtěla vzkázat blahoslavená Panna Maria ve svém poselství.


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 

PC version: Tato stránka | Medjugorje | Zjevení[EN]  | Poselství  | Články [EN]  | Galerie[EN]  | Medjugorje Videos[EN]