Jazyk 

Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN] | Mapa stránek  | O ...[EN]

www.medjugorje.ws » PDA version » Poselství z Medžugorje » Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2010

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2010


 

Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2010

Drahé děti! S velikou radostí vás chci i dnes znovu vyzvat: modlete se, modlete se, modlete se: Ať pro vás tento čas bude časem osobní modlitby. Během dne si najděte místo, kde se budete v usebranosti radostně modlit. Já vás miluji a všem vám žehnám. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Ježíš vyzývá své učedníky, aby se modlili

Ježíš vyzývá své učedníky, aby se modlili za všechny lidi, aby se modlili i za své nepřátele, i za ty, kdo je pronásledují: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a nenáviď nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte nepřátele, modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny svého otce, který je na nebesích, protože On dává , aby slunce vycházelo nad zlými i dobrými a déšť, aby padal na spravedlivé i nespravedlivé… buďte tedy dokonalí jako je dokonalí váš Otec nebeský!“ (Mt 5,44). Upozorňuje učedníky, aby se modlili a mysleli na to, co vyslovují: Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí“ (Mt 6,5-6). „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení“ (Mt 6,7-15). Učedníkům, kteří usnuli v Getsemanské zahradě praví: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé…" (Mt 26,41). I při mnohých dalších příležitostech Ježíš radí svým učedníkům, aby vytrvali a zbožně se modlili.

Apoštol Pavel svým věřícím opakovaně doporučuje, aby se modlili Křesťany v Efesu vyzývá, aby se modlili za všechny křesťany, za všechny svaté, i za něho, aby pokračoval v hlásání evangelia. „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo“ (Ef 6,18-20). Křesťanům v Kolosech domlouvá: „V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán. Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit“ (Kol 4,2-6). Soluňany prosí: „V modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě… Bratři, modlete se i za nás!“ (1Tes 5, 17-22.25) A při jiné příležitosti je prosí, aby se modlili za něj a za úspěch jeho hlásání Ježíšova evangelia: „A tak, bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. Neboť ne všichni věří. Ale Pán je věrný; on vás posílí a ochrání od zlého. Spoléháme na vás v Pánu, že konáte a budete konat, co přikazujeme. A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově“ (2 Tes3,1-5).

Bylo by tedy zbytečné se divit, že i Panna Maria vyzývá nás křesťany, abychom se modlili, vytrvale modlili, každý den a všude a při každé příležitosti.

Modlitba zaujímá ústřední místo v životě věřících Modlitba jako osobní rozhovor s Bohem zaujímá ústřední místo v životě každého věřícího a zvláště v životě zbožného Žida a křesťana. V židovství existuje přikázání modlitby (micva): Žena je povinna vyslovit alespoň jednu modlitbu denně, obvykle ranní modlitbu, a muž všechny tři denní modlitby (srov. Deut13). Žid je člověk modlitby. Modlitba v jeho náboženském životě má zvláštní význam a úlohu. Modlitba je pro něj svatyně ve které může a smí hovořit s Bohem: Velebit Ho, děkovat mu, prosit Ho o milost, vyznávat mu svoje hříchy a prosit o odpuštění. Modlitbou zbožný člověk posvěcuje každý okamžik svého každodenního života, tak se snaží být usebrán, vědom si toho, že se pohybuje v Božím světě, v Božím ovzduší. Proto je nutná usebranost a modlitební úmysly (kavanah).

Židé se učili modlit pod vedením vzdělaných a zbožných rabínů a podle pokynů Písma svatého a Tradice. Založili a konali modlitební bohoslužbu s jakou se setkáváme v synagogách v Palestině již v Ježíšově a Mariině době. Maria byla bezesporu ženou modlitby, kromě toho byla i „milosti plná“ a „Pán byl s ní“ (srov. Luk 1,28). Tyto dvě skutečnosti jsou podstatné pro modlitbu, pro osobní rozhovor s Bohem.

Zbožný Žid přistupoval k modlitbě i ke kultu oběti s čistým srdcem a s čistým svědomím. Dokonalá modlitba u Žida předpokládala vyznání hříchů a pokání. Tak jak Izraelci u Rudého moře očistili svoje srdce a potom zazpívali píseň… tak musí člověk očistit i své srdce před modlitbou…“ (Mišna). Žid, který se modlí se svěřuje svému Stvořiteli, když uléhá i když vstává. Jemu přednáší každého jitra první chvalozpěv vděčnosti za nové zrození tělesné síly: „Veleben buď, Pane Bože náš, vládce světa, který jsi moudře stvořil člověka…“ V modlitbě se dokonale udržuje soulad víry, naděje a lásky. židovští mystici srovnávají modlitbu s aktem lásky. „Modlitba je páření se se slávou Boží. Proto člověk na počátku modlitby má povstat a sklánět se… (Martin Buber). Pohybování tělem, malý tanec při modlitbě, je židovskými odborníky na výklad uváděn do souvislosti s Žalmem 35,10: „Všechny moje kosti promluví: Kdo je Hospodine jako Ty…“ A Baal Šem Tov říká: „Modlitba je pro člověka! Bůh nepotřebuje naši modlitbu, my potřebujeme svoji modlitbu. Teprve jako modlitební společenství se stáváme pozemským obrazem nebeských pluků…“ Kromě služebníků synagogy byli rodiče povinní uvádět svoje děti do modlitebního života. Tak zřejmě i Maria s Josefem uváděli Ježíše do modlitebního života. Ježíš se naučil modlit nejdříve od své matky Marie a svého otce Josefa. Rodiče ho posílali do synagogy, aby tu zdokonalil modlitební život. Ježíš se již jako chlapec, když dosáhl dvanácti let, pravidelně účastnil bohoslužby v synagoze v Nazaretě, putoval do Jeruzalémského chrámu a konal všechny modlitby, které pro něj předpisoval Zákon.

Maria byla celá ponořená do modlitby

Maria byla Židovka vychovávaná podle židovské víry a zbožnosti. Byla celá ponořená do Božího světa, do světa Boží milosti a lásky. Její duch trvale velebil Boha a radoval se, jásal v Bohu, svému Spasiteli (srovnej Lk 1, 46-47). Ona všechny skutečnosti kolem sebe sledovala ve světle víry v Boha a o všem uvažovala: „Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom“(Lk 2,19). Maria si tedy umí vážit modlitby jako osobního rozhovoru s Bohem a proto nám všem doporučuje, abychom se modlili, abychom neustále hovořili s Bohem jako se svým Otcem nebo se svojí Matkou. Pro modlitbu, rozhovor s Bohem, je podstatná důvěra a láska. S někým můžeme vytrvale hovořit jedině, když ho máme rádi, milujeme ho a máme k němu důvěru.

Maria pro svoji modlitbu čerpala inspiraci nejvíce v žalmech, sbírce nejkrásnějších modliteb, které mají nepomíjející hodnotu. Jsou to spontánní modlitby, jejichž zdroj je ve zkušenosti jednotlivců, které zbožné osoby získaly v různých situacích. Žalmista Boha vzývá voláním a vzdechy (Ž 69, 4; 6, 7; 22, 2; 102, 6). On cítí, že Boha je potřeba chválit a slavit celou svojí bytostí, duší a tělem (63,2). Od Boha očekává všechno dobré, duchovní i hmotné. Je si hluboce vědom, že ho Bůh vodí po všech cestách tímto slzavým údolím. Proto On má hlubokou důvěru v Boha. Je s Bohem spojen jako pupeční šňůrou. Ta důvěra Boha a v jeho prozřetelnost přechází od smíchu k slzám a naopak (Ž 116, 10; 23,4; 119, 143), a svoji rovnováhu nachází mezi prosbami a vzýváním. On děkuje dokonce dříve než je vyslyšen (Ž 140,14; 22, 25). V žalmech se udržuje víra židovského národa, že patří ke společenství a společenství patří Bohu. Žádný div, že Maria přijala žalmy za svoji modlitbu. Její nejmilejší modlitba, ta, kterou vyslovila před Elžbětou, byla: "Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli!“ (Lk 1, 46-47) Tato její modlitba je inspirována Žalmy, nejkrásnějšími proklamacemi ke cti Boží.

V takovém duchovním modlitebním prostředí vyrostla Blahoslavená Panna Maria a též její Syn, Ježíš z Nazareta (P. Lapide – U. Uluz, Der Jude Jesus). Mariina, Josefova a Ježíšova modlitba byla modlitba člověka, který stále pozvedá své srdce a svůj rozum k Bohu Otci a hovoří s Ním jako mluví dítě se svým otcem. Mariina a Ježíšova modlitba přitom pro nás zůstávají tajemstvím. Zůstává pro nás tajemství jaké to modlitební vztahy vládly mezi nimi a jejich nebeským Otcem. Celý život Ježíšův a Mariin byl prostoupený modlitbou.

Jan Evangelista zdůrazňuje Marii jako ženu modlitby a prostřednici lidí v neštěstí. Na svatbě v Káni Galilejské se Ona přimlouvala za lidi, kteří prožívali svízelnou situaci protože jim docházelo víno. Prosila Ježíše, aby jim pomohl. Lidi kolem sebe na svatbě upozornila: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ (J 2,5) Očekávajíc příchod Ducha svatého, byla s Ježíšovými učedníky ve Večeřadle: …“Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry“ (Sk 1,14).

Maria je představena jako dokonale modlící se žena. Maria chápe modlitbu jako zvláštní milost, kterou ji udělil Bůh. Věřila, že je modlitba silnější než působení dobrých skutků. Chápala modlitbu jako rozhovor s Bohem. Člověk, když se modlí si musí být vědom, že je v situaci dítěte.

Co je modlitba a co znamená, se mohla Maria naučit od svého Syna Ježíše Krista. Je to Ježíšovou zásluhou, že Maria pochopila modlitbu jako důvěrný vztah mezi člověkem a Bohem, jeho Otcem. Maria jako její Syn Ježíš se ve vztahu k modlitbě často opírala o základy židovské tradice své doby. Důkazem toho je i Ježíšova modlitba „Otče náš“, která je typickou židovskou modlitbou. Všechny prosby v otčenáši jsou srovnatelné s židovskými modlitbami (modlitbou „Osmnácti požehnání“). Tedy ještě přesněji, prosby v Otčenáši nejen, že mají svůj protějšek v židovských modlitbách, ale modlitba „Otče náš“, kterou Ježíš učil své učedníky, je židovská modlitba „par exellence“.

Maria modlitbu Otče náš, pravděpodobně znala. Naučila se jí od samotného Ježíše. Od Ježíš se naučila mnoha modlitbám, které byly Ježíšovu srdci zvláště milé. A především se od Ježíše naučila, převzala ducha modlitby, ducha, s jakým je potřeba Bohu modlitbu přednášet. Toho ducha chce Ona předávat i nám, svým dětem.

„Během dne si najděte místo“ – vzkazuje Panna Maria, kde se budete v usebranosti radostně modlit. Já vás miluji a všem vám žehnám. Děkuji vám, že jste přijali moji výzvu.“


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 

PC version: Tato stránka | Medjugorje | Zjevení[EN]  | Poselství  | Články [EN]  | Galerie[EN]  | Medjugorje Videos[EN]