Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. dubna 2010

Doba ve které žijeme je zatížena mnohými problémy. Globálně vnímáno, je pro něj charakteristická hospodářská a finanční krize. Důsledkem toho je ztráta pracovních míst pro mnohé lidi, a s tím spojené problémy mnoha rodin, které zůstávají bez chleba a často i bez domova. V těžkých dobách se lidé obracejí k Bohu a doufají v jeho pomoc. Utíkají se také o pomoc k Panně Marii, jako se lidé v Káně Galilejské utíkali k Panně Marii o pomoc ve chvílích, kdy zůstali bez vína. Maria si je jistá, že její Syn pomůže všem, kteří Ho o pomoc žádají. „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus, který sám sebe dává jako výkupné za svět“ (1 Tim 2,5).

Maria informuje Ježíše o těžkostech ženichovi rodiny na svatbě: „Nemají víno!“ (J 2,3). Přestože jí Ježíš odpověděl: „Ještě nenastala moje hodina!“ (J 2,4) byla si jista, že něco udělá ve prospěch těch, kteří mají momentálně neštěstí a řekla služebníkům: „Cokoli vám řekne, učiňte!“ (2,5) Služebníci ji poslechli a učinili vše, jak jim Ježíš řekl. Přinesli na stůl, proti všem zvyklostem, lepší víno než bylo to předcházející (srov. 2,10).

Kromě toho je naše doba poznamenána i přírodními katastrofami různého druhu. Jen v několika posledních týdnech došlo k dvěma velikým zemětřesením, jeden na Haiti a druhý v Číně a řada menších, které způsobily lidem mnoho neštěstí, takže se mnozí lidé začínají ptát, jestli ten Bůh, Stvořitel světa, je bezmocný proti přírodním katastrofickým jevům na naší Zemi. Vším tím zlem, které se děje v přírodě, jsou vinni z největší části samotní lidé, kteří bezohledně zneužívají přírodu. Islandský vulkán v minulých dnech způsobil neslýchané problémy ve vzdušné dopravě. Tisícovky lidí zůstaly na letištích, byly nuceny cestovat celé hodiny vlaky, autobusy a taxíky. Naše doba je zatížena i mnohým morálním zlem: korupcí, zneužíváním v rodinách, na ulici, ve škole…

Masmédia začala zcela ovládat mladé lidi. Svými sexuálními nápisy a nabídkami je tolik zaslepily, že mnozí vidí smysl svého života jenom v sexu. A potom ta stejná masmédia naopak licoměrně líčí tytéž špatné jevy, které samy vyvolávají.

V tomto čase, kdy se zvláště modlíte a žádáte o moji přímluvu

Ti, kteří jsou přímo nebo nepřímo jako oběti, postiženi tímto fyzickým  a morálním neštěstím, utíkají se zvláště k Panně Marii, Ježíšově matce, aby jim jako Prostřednice milostí pomohla. Ona je naše veliká přímluvkyně u svého Syna, jediného velikého přímluvce mezi Bohem a lidmi, „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, (1 Tm 2,5)… máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu …“ (Žd 8, 1) a tam se stále za nás modlí k Otci a přimlouvá se za nás.

Kromě Ježíše Krista se za nás u Boha s Marií přimlouvají všichni svatí. Všichni světci jsou naši obhájci, kteří v jednotě s Kristem, v závislosti na Něm a pro jeho zásluhy prosí u Nejvyššího za naši spásu, tj. za ty milosti, které jsou nám potřebné, za dosažení věčné blaženosti. To je to obcování svatých, které je článkem našeho vyznání víry. A když ono zprostředkovávání milosti vykonávají světci, a prostřednictví je tím silnější a mocnější čím větší jsou zásluhy světců, nebude a nemůže nikdo popírat, že předevšemi svatými má zvláštní moc přímluva Blahoslavené Panny Marie, která je s Ježíšem Kristem, Hlavou a udělovatelem milosti, spojena zvláštním poutem mateřství a podílem na vykoupení, které Ježíš uskutečnil svojí smrtí na kříži, „při němž stála Jeho Matka Maria…“ (J 19,25). Maria je tedy prostřednice milostí. Ona je naše přímluvkyně a obhájkyně. K ní se právem utíkáme.

…abych vám skrze vaše modlitby mohla pomoci, aby se co nejvíce srdcí otevřelo mým poselstvím

Marii záleží na tom, aby co nejvíce lidí slyšelo její poselství a otevřelo se Bohu od kterého nám přichází veškeré dobro, každá milost. Jejím zvláštním posláním je stále ukazovat na Ježíše, říkajíc nám: „Cokoliv vám řekne, učiňte!“ (J 2,5). Ona jako apoštol Pavel od nás žádá, abychom se vytrvale modlili, aby se slovo Páně oslavilo a aby přišlo ke všem lidem: „A tak, bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. Neboť ne všichni věří. Ale Pán je věrný; On vás posílí a ochrání od zlého. Spoléháme na vás v Pánu, že konáte a budete konat, co přikazujeme. A Pán nechť řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivosti Kristově.“ (2 Sol 3,1-5) Jako Pavel i Panna Maria vybízí nás, své přátele, abychom prosili Boha, Pána lidského svědomí, aby služebníkům Božího slova otevřel ústa, aby statečně zvěstovali Boží slovo a posluchačům, aby otevřel uši, aby slyšeli, poslouchali a ve skutek uvedli slovo Boží: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství Evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo“ (Ef 6,18-20). Mariina poselství mají stejný obsah jako poselství z listů sv. Pavla a ostatních novozákonních spisů. Mariina poselství jsou opravdově biblická, to je konec konců, jsou Boží poselství.

Modlete se na moje úmysly. Já jsem s vámi a přimlouvám se před svým Synem za každého z vás.

Maria jako dobrá matka nosí ve svém srdci bezpočet dobrých úmyslů. Křesťané ji odjakživa nazývají „Matkou dobré rady“. Ona pro každé své dítě má v srdci plán. Když my, i když jsme zlí, umíme dobrými dary obdarovávat svoje děti, o co víc, Ona, která je stále při svém Synu na nebesích, obdaruje dobrými dary ty, kteří ji prosí. (srov. Mt 7, 11).

Maria okusila Boží přítomnost v každém okamžiku svého života. Vrchol její kontemplace se shoduje se zkušeností modlitby ve které se Ona setkává s mocí nejvyššího a její duše se spojuje s Bohem a silou Ducha svatého rodí Vtělené Slovo Boží. Maria nás přemlouvá, abychom se modlili k Bohu, abychom se v mlčení, samotě a tichosti setkali s Bohem, abychom se naučili žít ve společenství s Ním v každou chvíli svého života, při práci, zábavě a rozhovorech s přáteli… Tak to činila Maria od Zvěstování do chvil u paty Kristova Kříže na Kalvárii (srov. J 19, 25). Ona nás povzbuzuje, abychom se naučili poslouchat hlas Boží, abychom sloužili bližním, zvláště potřebným. Abychom vytrvali ve víře, abychom se naučili žít v normálních okolnostech svého života.

Maria měla mnoho těžkých chvil ve svém životě. Když Josef rozhodl, že ji tajně propustí (Srov. Mt 1,19), bylo jí strašně těžko. A nevěděla, co dělat. Jako bylo pro Josefa těžké věřit v panenské početí skrze Ducha Svatého, tak i pro ni bylo těžké přijmout přirozené pochybnosti Josefovi. Ale Maria uměla mlčet, tedy něco co je nutné v soužití s druhými, s našimi bližními.

V Betlémě jí nebylo snadné, když ji těhotnou lidé odmítali přijmout jako návštěvu do svého domu. Pro ně dva, tedy pro ně tři, nikde nebylo místo (Lk 2,7). V jeskyni, kterou Josef ve spěchu proměnil v příbytek pro ně dva, viděl dar Boží prozřetelnosti. Dokázala přijmout to, co pro ni Josef našel.

Tak nás Maria učí, abychom dokázali přijímat falešný posudek druhých o nás, abychom snesli přehlížení druhých lidí, abychom snesli nepochopení těch, od kterých bychom očekávali porozumění a lásku, abychom se naučili přizpůsobit každé situaci…

V hymnu: „Velebí má duše Pána…“ Maria volá: „Velebí má duše Pána, že pohlédl na svou nepatrnou služebnici“: že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. „Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). A z toho děláme závěr, že se pohled Boží obrací k maličkým, k chudým a nepatrným… Boha přitahuje naše malost, naše nepatrnost, pokora. To jsou vlastnosti, které člověka dělají disponovaným pro službu bližním. To jsou vlastnosti služebnice. Služebnice je zcela poddána svému Pánu.

Mariina odpověď Bohu: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova!“ (Lk 1,38) To dokonale vystihuje Mariinu osobu. Osobu, která je Bohu zcela otevřená a oddaná. Maria velebí Pána celým svým srdcem, celým svým tělem, ze všech svých sil. Ona je zcela Boží na rozdíl od onoho bohatého mladíka, kterého Matouš uvádí ve svém Evangeliu, který se neuměl zcela odevzdat Bohu a odešel zarmouceně od Ježíše. „To všechno jsem zachovával. Co mi ještě chybí?“  Řekl mu Ježíš: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej všechno co máš a dej to chudým, potom budeš mít poklad na nebi. A pak přijď a následuj mne“ (srov. Mt 19, 20-22). Po těch slovech mladík odejde zarmoucený, protože měl veliký majetek.

Z tohoto krátkého popisu je zřejmé, že se pro Boha snadněji rozhoduje ten, který je malý, nepatrný, chudý, než ten, kdo mnoho vlastní, nebo je i nadutý. Mladík odešel zarmoucený, stísněný. Maria naopak byla veselá, jásala z radosti před Bohem, protože sebe uměla darovat Bohu a bližním. „Je radostná, protože: se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest Jeho jméno!“

Jako Maria i my chceme k Bohu jásat radostí, že pohlédl na nás nepatrné služebníky a služebnice a proto ji prosme, aby nám odhalila svoje úmysly, aby se za nás stále přimlouvala u svého Syna, abychom stále byli otevřeni pro Boží poselství, které jedině může obohatit náš život.