Jazyk 

Aktualizace  | Medžugorje  | Poselství  | Články a aktuality  | Videa  | Galerie[EN] | Mapa stránek  | O ...[EN]

www.medjugorje.ws » PDA version » Poselství z Medžugorje » Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2001 » Kdo se modlí, nebojí se budoucnosti - Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2001

Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2001

Kdo se modlí, nebojí se budoucnosti


 

Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2001

Drahé děti ! Dnes vás vyzývám, abyste obnovily modlitbu a půst s ještě větším zápalem, dokud se vám modlitba nestane radostí. Dítka, kdo se modlí nebojí se budoucnosti, a kdo se postí nebojí se zla. Opakuji vám ještě jednou: jenom modlitbou a půstem je možné i války zastavit, války vaší nevěry a strachu o budoucnost. S vámi jsem a poučuji vás, dítka: v Bohu je mír a naděje vaše. Proto přibližte se Bohu a dávejte Ho na první místo ve svém životě. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Mariánská zjevení ve farnosti Medžugorje se stala svéráznou školou modlitby, která není snadná, nýbrž náročná, v souladu s poselstvím evangelia, které nás vyzývá k obrácení, modlitbě a půstu. Připomeňme si letošní lednové poselství, ve kterém nám Panna Maria říká: "Dnes vás vyzývám, abyste obnovili modlitbu a půst s ještě větším zápalem, až dokud se vám modlitba nestane radostí". Panna Maria, naše Matka, se námi nenechává unavit, téměř 20 roků sděluje mateřské výzvy. K tomu ji pohání láska, které má mnoho, protože vidí všechna nebezpečí a léčky, které číhají na člověka a on si jich nevšímá, a proto chce člověku ukázat cestu. Ta cesta, jak říká Ježíš, není rovná a široká a proto není ani snadno přijatelná. Je to cesta, která vede do života, a Panna Maria si přeje, abychom ji přijali.

Dnes je ohrožen život a to nás připravuje o mír, spokojenost i smysl života. Cíl Mariiných zjevení a poselství je v tom, že máme jít a následovat její rady a ne stát duchovně na místě. Nemá smysl seznamovat se s Mariinými poselstvími, znát je nazpaměť a pak zůstat na jednom místě a uspokojovat se stávajícím stavem svého duchovního života. Farizejové a písmáci z Ježíšovy doby znali také celou Bibli nazpaměť, ale v Ježíšovi nepoznali očekávaného Mesiáše, Spasitele světa, kterého zvěstovali proroci.

Tato mariánská zjevení jsou pro nás jedním ze znamení času. A každé znamení nás odkazuje na druhou stránku věci, na Boží skutečnost, která se má naplnit a uskutečňovat již nyní a ne až na onom světě po smrti. Tu výchovu, která se má uskutečnit v nás, nám Bůh posílá po Blahoslavené Panně Marii, ale i On se stává bezmocný před srdcem, které je uzavřené. Mariina zjevení se nedějí sama pro sebe, abychom se jim obdivovali, nýbrž proto, že Ona si nás přeje vést za ruku v životě na druhou stranu. Chtěla by nás převést ze strachu a ustaranosti o vlastní život, o život našich dětí do jistoty a míru. Abychom konečně uvěřili, že je Bůh silnější než všechno zlé, co nám hrozí.

Panna Maria by si přála, aby naděje a víra v Boha překonala strach a ustaranost kvůli ztrátě zaměstnání, snížení platu, strach z toho, aby naše dítě zítra neskončilo v závislosti na drogách, strach z nějaké nemoci, smrti nějakého nám drahého člověka... Panna Maria chce říci a vzkázat: Následuj moje poselství, abys uvěřil, že je Bůh silnější nade všechno a že si přeje v tobě překonat všechno zlo a strach.

V prvních dnech zjevení mnozí nadšeně přijali výzvu k modlitbě a půstu, ale na té cestě se unavili a zastavili. Poselství Panny Marie přichází jako balzám na rány člověka. Panna Maria téměř dvacet roků zasévala svoje mateřská slova do lidských srdcí a dělá to i dnes. Osud jejích slov je podobný osudu Ježíšových slov v evangeliu. Bůh, a stejně tak i Panna Maria, nemůže násilím vniknout do života člověka, jestliže to člověk sám nedovolí. Proto neúnavně a s láskou volá, protože ví, že jenom láskou, kterou je naplněna, může otevřít srdce člověka.

Za uplynulých dvacet let jsme zakusili a téměř jsme se dotýkali přítomnosti Panny Marie v podobě tak mnohých obrácení, proměn života. Mnozí se zde osvobodili z těžkých závislostí, mnozí jednotlivci i rodiny se duchovně uzdravili a mnohé manželské páry se usmířily. Tak mnozí zde získali sílu k modlitbě, na kterou dříve neměli čas. Mnozí odtud odešli i zklamaní, protože žádali od Boha rychlé řešení životních problémů a nebyli ochotní na své cestě následovat Mariina poselství.

Těžkosti v přijímání Božích slov jsou i dnes v lidském srdci živé. Jak v Ježíšově době, tak i dnes. Nedůvěra k Bohu žije v člověku jako břemeno, který ho tiskne a vzdaluje od života, a tak mu bere sílu k rozhodnutí jít cestou, kterou nám ukazuje Maria. V Medžugorji se Bůh rozhodl odpovědět prostřednictvím Blahoslavené Panny Marie, a tak pozvat všechny lidi dobré vůle do svého objetí. Maria jako matka zná těžkosti, nevěru, slabosti a odmítání, ale cítí zodpovědnost za své děti. Ona se neunavuje přes všechnu naši únavu, bloudění a vzdorování. Mariina poselství jsou založena na evangeliu, na Ježíšových slovech, kterými se sytila a o kterých uvažovala ve svém srdci.

Ježíš se nezastavil na své cestě přestože mnozí nerozuměli a nepřijímali. Ani Panna Maria se nevzdává svého poslání, přestože ví, že jsou lidé, kteří nepřijímají její slova, jako i ti, kteří jsou nestálí a snadno ztrácejí odvahu. Jsou i lidé, ve kterých starosti, bohatství a sladkosti života udusí sílu k rozhodnutí a potřebu Boha, který jediný může naplnit lidské srdce mírem a smyslem života. Svoji duši nemůžeme ničím oklamat, ničím ji nemůžeme nasytit, jedině Bohem, který se nám nabízí ve svátostech a který k nám přichází skrze modlitbu a půst.

Bůh nemá jinou cestu jak k nám přijít kromě modlitby. Panna Maria se raduje, protože ví, že jsou lidé, kteří se vydali tou cestou, ti, kteří jsou zvláště blízcí jejímu srdci. Ona si nás přeje nadchnout jako na počátku svých zjevení, kdy celá farnost výrazně reagovala na její poselství a zjevení, a tak napomohla k uskutečnění Mariiných plánů s medžugorskou farností, která nese břemeno podávání svědectví o Mariiných příchodech a zodpovědnosti.

I v nedávné době, kdy válečné zlo a nenávist postihlo chorvatský národ, všichni přijímali modlitbu se zanícením. Hledali pomoc nebe, protože bylo vidět, že lidská pomoc je nedostatečná, aby ubránila od toho množství a síly zla, které se rozšířilo na tomto našem území. Když válka skončila, nadšení pro Boha, jako by ustalo. Tak snadno zchladneme, zapomeneme a vzdálíme se od pramene míru a života. Panna Maria zná lidskou duši, zná naše nadšení i naši ztrátu odvahy, proto také zůstává s námi tak dlouho, proto nás i v tomto posledním poselství vybízí a povzbuzuje. Panna Maria ví o nebezpečích jak pro farníky, tak i pro všechny ostatní věřící, o nebezpečí ztráty odvahy, zapomínání a vzdalování se od cesty života.

Ve svém interwiev při příležitosti patnáctého výročí Mariiných zjevení řekl zesnulý fra Slavko Barbarić: "Farní společenství Medžugorje na počátku zjevení reagovalo silně. Mnozí se začali modlit a postit. Byli ochotní i trpět věznění a hlídání ve dne v noci. V té době byla odpověď farního společenství téměř euforická. Během let se situace utišovala, což je i normální. Teď však je nebezpečí, že se zapomene na počáteční zážitky a počáteční Mariiny úmysly, že se ztratí z dohledu ta prvotní láska a prvotní žár. Je zde skutečné nebezpečí, že se zapomene na to duchovní ve farnosti a uskuteční se materializace vztahů s Pannou Marií i mezi lidmi navzájem. Nebezpečí je reálné, ale jsem přesvědčen, že je překonáme, protože jsou jednotlivci i rodiny, které sledují poselství Panny Marie ve svém každodenním životě i v práci.

Už se nežije jako na počátku zjevení, což je i pochopitelné, ale musíme bojovat o to, abychom nezapomněli na prvotní úmysl Panny Marie s námi ve farnosti i s těmi, kteří přicházejí. Farní společenství nikdy nesmí zapomenout, že je vyvolené a že Panna Maria řekla, že jsme pro ni tak důležití, že bez nás nemůže učinit to, co Jí Bůh svěřil v této době."

Bůh si přál spolupráci člověka, chtěl, aby člověk byl jeho spolupracovník. Tak si i Panna Maria přeje naši spolupráci, jak farníků této farnosti, tak i každého, který přichází do této svatyně, kterou Ona vyvolila ve své vůli a ve své lásce. Jsme pro Ni potřební, aby se uskutečnily její plány pro tento svět, Ona je bez nás bezmocná, jako my jsme ještě bezmocnější v tom, abychom bez Ní došli míru a radostí, po kterých toužíme. V našich tvářích je málo pravé radosti, protože naše modlitby nejsou skutečné. Potíže při modlitbě se opakují, protože je nezačínáme s opravdovostí.

Jestli moje modlitba není pravdivá a upřímná, pak zůstanu zapletený do své práce, aktivity, zaměstnání, povinností, televizního programu nebo nějakého povrchního rozhovoru. Když se modlím, musím být ochotný odložit za sebe životní povrchnosti, pro ně při modlitbě místo není. To co se mne zvláště dotýká, to se musí odrazit i v mé modlitbě. Modlitba nemá smysl, není skutečná, jestli není pevně zakotvena v životě. Je nebezpečí, že si v modlitbě na sebe navléknu modlitební plášť, po určité době ho zase svléknu a vrátím se do reality života. To je příjemný únik ze života, ale není to modlitba. To není skutečná modlitba.

Když dostanu zprávu, že je někdo z mých blízkých vážně nemocen, nemůže a nesmí se to neodrazit v mých modlitbách. Jsou dva způsoby jak postupovat, může mne to dojmout nebo to mohu změnit v modlitbu. Modlitba je především zahledění na Boha, ne na vlastní bezmocnost, svůj hřích a slabost. To znamená - zaměřit pohled ke Kristu. Jenom patřením na Něj poznám sebe, protože jsem stvořen k jeho obrazu. To Panna Maria ví, proto nás chce i přivést ke svému Synu.

Panna Maria nás přesvědčuje: "...kdo se modlí, nebojí se budoucnosti." Život člověka je ohrožen různými obavami. Charty, práva, životní pojistky nezmenšují lidskou ustrašenost a nejistotu. Strach z nejistoty, kterou lidé nesou dnes i zítra, strach z neúspěchu, z úkolů a požadavků života, z různých nemocí, ze stonání a ze smrti, strach z neporozumění v manželství, v rodině, s dětmi, strach z opuštěnosti, strach ze ztráty zaměstnání a výdělku, strach z ohroženosti základních lidských práv, z pomluv; strach z přírodních katastrof, strach z vlastního zítřku. Existuje člověk, který je jistý a zabezpečený, který necítí strach? Proti tomuto množství zla, ohroženosti a strachu nabízí Panna Maria prostý recept.

Ona nám věří, počítá s námi, proto jsme jí potřební. Očekává od nás důvěru, která v nás ubíjí strach. Ona člověka občerstvuje a posiluje. Projevovat důvěru Marii jako matce, znamená uvolnit v nás energie, které jsou silnější než strach. Strach je znamení, že jsme se vzdálili od Boha, proto nás Panna Maria volá, abychom se k Němu navrátili.

V první knize Mojžíšově svatopisec jasně popsal první strach, který zakusil člověk na samotném počátku lidstva. Člověk pošlapal Boží slovo v sobě a raději poslechl hlas hada svůdce: můžete být jako Bůh. Namísto toho, aby se proměnili, poznali první lidé, že jsou nazí (Gn 3,7). Přestal soulad mezi nimi navzájem a mezi lidmi a člověkem. Od prvního hříchu, který způsobil porušení vztahů, žije strach a nedůvěra v člověku jako břemeno a neustálý průvodce. Jenom nové navrácení se k Bohu je jediným řešením a spásou člověka. Bůh neustále hledá ztraceného člověka, volá ho skrze Ježíše Krista v plnosti své lásky a v našich dnech oživuje svůj hlas skrze naši nebeskou matku Marii, která volá své děti.

Modleme se: Maria, matko každého člověka, díky Ti za Tvé Ano Bohu od Ježíšova početí do Tvého Ano Bohu pod křížem Ježíšovým, kde jsi se stala Matkou Církve. Když jsi přijala apoštola Jana z rukou Ježíšových, přijala jsi každého z nás.

Matko, potom co Ti Ježíš svěřil apoštola Jana a v něm celý lidský rod, řekl: "Dokonáno jest", jako by chtěl říci, že je Tvé mateřství v Božím plánu spásy celého lidstva. Jako otec rodiny, předtím než se vydá na cestu shromáždí celou rodinu a říká: "V mé nepřítomnosti poslouchejte matku, dělejte to, co vám ona řekne", tak i my chceme poslouchat Ježíšova slova z kříže a přijmout Tebe za svoji matku, poslouchat Tvoje slova a vzkazy.

Stála jsi pod křížem svého Syna Ježíše a trpěla jsi velkou bolestí a svým způsobem jsi umírala spolu se svým Synem, ale dovedla jsi k dokonalosti ctnosti víry, naděje a lásky.

Tváří v tvář strašné ztrátě svého Syna jsi věřila ve Vzkříšení, nepochybovala jsi o všemohoucnosti Boží a o jeho vítězství nad smrtí a zlem. Proto se, Maria, svěřuji Tobě v nejtěžších chvílích svého života, které jsi i Ty sama prožila, abych v nich nepropadl zoufalství.

Díky Ti za Tvé svědectví o Vzkříšení, vítězství života nad smrtí. A když se mi zdá všechno ztracené, zničené, díky Ti, že mi podáváš svědectví, že u Boha není nic nemožné, že je láska silnější než smrt, a i když prochází zkouškami, rodí se lepší, čistější a silnější, že odolává všem útokům nepřítele.

Díky Ti, Maria, za každé slovo, za každou výzvu, za každé srdce, které poslouchá Tvá slova a vybírá si Tebe za matku ve svém životě.

Fra Ljubo Kurtović, Glas miru č. 2/2001


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

 

PC version: Tato stránka | Medjugorje | Zjevení[EN]  | Poselství  | Články [EN]  | Galerie[EN]  | Medjugorje Videos[EN]